Sportovní areály Sedlčany

Oddíl LH - Historie sedlčanského hokeje (1933-2014)

Úvodem
    Historií sedlčanského hokeje se dlouhá léta zabývá bývalý dlouholetý sedlčanský hokejista a hokejový funkcionář p. Jiří Chvátal. Zajímavě ji popsal  u příležitosti výročí 60 let hokeje v Sedlčanech v samostatné publikaci v r. 1993 a také v publikaci Podbrdsko XVI/2009 - str. 193-217. Kromě zmíněné publikační práce pečlivě vede také obrazové album s touto tématikou. Za tuto jeho záslužnou činnost mu jistě patří hluboká úcta a poděkování všech, kteří se zajímají nejen o hokej v našem městě. Odhaduji však, že jeho práce zřejmě není - ke škodě věci - široké veřejnosti  příliš známa. To mě přivedlo k rozhodnutí připomenout historii sedlčanského hokeje, byť ve zkrácené verzi,  také touto cestou.
   S jeho laskavým svolením jsou zmíněné jeho materiály použity jako hlavní prameny informací této webové verze - prakticky až do doby vybudování umělé ledové plochy v roce 2004.


Jiří Chvátal

 Hra zvaná hokej
      Přímým předchůdcem kanadského ledního hokeje byl bandy hokej, podobný dnešnímu hokeji pozemnímu. Hrálo se na ohraničené ledové ploše, která ovšem byla větší než dnešní hokejové hřiště. Branky byly široké 213cm, družstvo tvořilo 7 hráčů, kteří používali na konci zahnuté hole, hrálo se gumovým míčkem.
   Kanadský hokej vznikl v Montrealu v r. 1878 a do Evropy se dostával na přelomu 19. a 20. století. Šířil se nejvíce přes Anglii, Francii a Švýcarsko. Dne 8.listopadu 1908 byl založen Český svaz hokejový a tím se začala psát historie tohoto sportu u nás. V té době zde hrálo kanadský hokej asi 12 klubů, většinou pražských.

Hokejové začátky v Sedlčanech
   jsou spojeny se založením tenisového odboru Sokola. V r. 1933 bylo rozhodnuto vybudovat na sokolském hřišti dva tenisové dvorce a tenisovému výboru bylo uloženo v zimním období je upravovat na přírodní kluziště. Mnozí členové tenisového odboru se tedy stali i zakládajícími členy hokejového oddílu.
Hřiště mělo neobvyklý rozměr - asi 65x22m, mělo asi 25-35cm vysoké obrubníky s vysokým drátěným oplocením, branky byly dřevěné s drátěným výpletem. Na dvorcích už tenkrát bylo elektrické osvětlení - asi 8 světel po obvodu. U kluziště stála dřevěná bouda asi 8x5m s malými kamínky, sloužící jako ohřívárna pro veřejnost, případně jako hráčská kabina. Sociální zařízení neexistovalo.
   Pro celosezonní přípravu ledu, vybírání poplatků a zajištění pořádku byl najímán placený pracovník. S lajnováním na zápasy pomáhali samozřejmě hráči. Zajímavý byl způsob oznamování veřejnosti, že je kluziště v provozu - v horní části náměstí v místech před dnešní prodejnou Lima byl v takovém případě vyvěšován červený praporek. Tenisové kurty sloužily jako kluziště prakticky až do r. 1954.
   Za sezonu se hrálo 3 až 6 přátelských zápasů. Nejčastějšími soupeři byli hokejisté z Milevska, Neveklova a Votic. K utkáním hráči jezdili vlakem, někdy zapůjčenými osobními auty. K zápasu jich nastupovalo 7 až 9. Výstroj byla zcela primitivní -modré fotbalové dresy se znakem Sokola, punčochy stejné barvy a jednoduché prošívané kalhoty, fotbalové chrániče a brankářské náloketníky. Základní výstroj brankáře tvořily velké chrániče nohou a silná prošívaná zástěra.
Prvními hráči hokeje byli Z. Vyhnal, Vl. Stibor, J. Rambousek, Z. Srbek, V. Jiráček, J. Zajíček, J. Počepický, V. Havel, M. Buzek, J. Hlaváček, K. Vystyd, B. Metzger, E. Pokorný a další.
   O funkcionářském kádru tehdejší doby vlastně nelze ani mluvit, nicméně pro toto období je nutno zmínit Jaroslava Rambouska, s jehož jménem je nerozlučně spojeno celé období začátků hokeje v Sedlčanech.

 
1934-1935 - první hokejové mužstvo na kluzišti na sokolském hřišti.
Zleva: Pokorný, Rambousek, Stibor,?, Vyhnal, Jiráček, Srbek, v civilu rozhodčí Děpolt. Klečící: Buzek, Zajíček


1936 - v Milevsku. Zleva: Jiráček, Zajíček, Havel, J. Počepický, Stibor, Vyhnal, Rambousek, Srbek


1937 - v Kosově Hoře. Zleva: rozhodčí Šípek, Havel, Buzek, Rambousek, Špale, Jiráček, Srbek, Zajíček, Smetana

Období  2. světové války
   Válka zasáhla pochopitelně nejen do hokejového života Sedlčan velmi nepříznivě. Zhoršily se zásobovací a dopravní podmínky, v r. 1941 byl zakázán Sokol. Bývalé sokolské oddíly tenisu, hokeje a odbíjené však ve své činnosti pokračovaly v rámci nezakázaného Sportovního klubu. Nejtěžší ranou pro obyvatele Sedlčan a okolí však bylo zřízení vojenského cvičiště jednotek SS. Město bylo obsazeno těmito vojsky a stalo se prakticky německým městem, v němž skončil i veškerý sportovní život. Hokejový oddíl však ale ani tehdy své činnosti úplně nezanechal. Zásluhou celé řady obětavých hráčů a funkcionářů našel útočiště na rybníce v Sedlci-Prčici. Někteří členové oddílu v Sedlci bydleli, někteří dojížděli autobusem, na kole nebo chodili pěšky. Mužstvo Sedlčan bylo přihlášeno do soutěže na Táborsku, soupeři jim byla mužstva železničářů Tábor, Sezimova Ústí, Bechyně, Heřmaniček a další. Oddíl oficiálně neexistoval, nebyl tedy žádný zdroj příjmů, takže všichni platili veškerá vydání ze svého.
   Reprezentanti Sedlčan v té době: Mil. Stibor, J. Rambousek, Vl. Špale, J. Jindrák, J. Řezníček, Z. Kratochvíl, K. Vodňanský, L. Smetana, J. Voříšek, F. Šuman, J. Brožek, K. Vacek, Ant. Chvátal a J. Šrajbr, příležitostně i dorostenci V.Bareš a J. Chvátal.
   Největší kus organizátorské práce v té době vykonal Vl. Stibor (Kulda) - předseda, jednatel a trenér v jedné osobě. Především jeho zásluhou se podařilo mužstvo udržet pohromadě. Válku však nepřižili Karel Vystyd, Bobeš Metzger a Jaroslav Brožek.

 
1943 - po vystěhování Sedlčan v Sedlci-Prčici. Zleva: Vodňanský, Kučera, Jindrák, Vacek, M. Stibor, Kratochvíl, Řezníček, Šrajbr, Špale, Rambousek

   Obnovení činnosti (1945-1968)
   Hokejové začátky po válce byly těžké. Tenisové dvorce s veškerým zázemím byly zničeny. Zásluhou řady obětavých nadšenců byly vybudovány nové dřevěné kabiny a již v r. 1946 se hokej opět hrál. Úroveň hry se zvyšovala a léta 1952-1955 byla jedním z vrcholů poválečného období. Sedlčany hrály krajskou soutěž s mužstvy Bohemians Praha, Hostivaří, Velkých Popovic, Uhříněvsi, Benešova a dalšími. Hřiště na tenisových kurtech ovšem už novým požadavkům nevyhovovalo. Výbor oddílu tedy rozhodl vybudovat nové hřiště na místě před bývalým hudebním pavilonem. Bylo to ovšem jen provizorní řešení. Ledová plocha tam byla připravována na travnatém povrchu a po každé sezoně se musely odstranit mantinely, el. osvětlení a plocha musela být uvedena do původního stavu. Proto se na tomto místě hrálo jen do r. 1958, kdy se hřiště opět stěhovalo. Tentokrát na místo, kde dnes stojí nová hala. Výstavba trvala několik let. Nejprve byly provedeny nejnutnější zemní úpravy a byla vybudována hrací plocha s el. osvětlením. Do kabin se stále muselo docházet na staré tenisové kurty. Teprve v r. 1964 začala výstavba jednopatrové budovy se dvěma kabinami a dalším příslušenstvím. V jejím patře byla oddílová klubovna, která slouží dodnes. Budova byla po určitých úpravách v r. 2004 zakomponována do současného areálu haly.
   Až do r. 1959 naše mužstvo hrálo převážně krajskou soutěž, od r. 1960 bylo zařazeno v důsledku reorganizace do soutěže okresní.
   Významný byl rok 1957, kdy se začala psát i historie mládežnických mužstev. Mládež ovšem nehrála soutěž pravidelnou, šlo většinou jen o turnaje v rámci okresu. Mužstvo výkonnostně stále rostlo a v r. 1965 postoupilo do 1.B třídy.


1948 - ze zápasu proti Voticím


1948 - zleva: Špale, Karel, Pomahač, Vlk, Kubišta, Havel, Řezníček, Chvátal, Šobíšek


1965 - zadní řada zleva: Vladyka, K. Bareš, Lehký, Pína, Karda. Uprostřed: F. Kratochvíl, Plachý, Hes, Tesař, Hrabák, Chvátal. Klečící: Faktor, Vybíral


1965 - první lajna zleva: Hejna, Chvátal, Vladyka


1968 - v Obecnici. Zadní řada zleva: Hroník, P. Vladyka, Urik, Stejskal, Karda, Hrabák, Hes, J. Vladyka.
Klečící: Pecha, M. Dvořák, Plachý, Krotil, Tesař, Hejna. V civilu zleva: Bareš, Chvátal, Děd

Nejúspěšnější období (1969-1983)
    V sezoně 1967-68 postoupilo A mužstvo do 1.A třídy a hned v sezoně 1968-69 dále do krajského přeboru skupiny B. V něm si ovšem Sedlčany vůbec nepočínaly jako nováček a hned prvním rokem v této soutěži zvítězily. O celkového přeborníka kraje se hrálo 21. ledna 1970 v Mělníku s místní Duklou, která tehdy zvítězila a později postoupila do 2. ligy. Skupinu B krajského přeboru vyhrálo naše mužstvo ještě v sezoně 1970-71. V krajské soutěži odehrálo celkem 14 let v řadě (1969-1983), přičemž pokud nebyla příznivá zima, "domácí" utkání muselo hrát na stadionech s umělým ledem v Milevsku, Příbrami nebo Dobříši.
   Kdo tehdy reprezentoval A mužstvo: Brankáři J. Krotil a Jaromír Dvořák, Pavel Chaloupek, Pavel Jindrák, bratři Miroslav a Vladimír Dvořákovi, bratři František a Miroslav Pechačovi, Jiří Vladyka, František Hroník, Jiří Herma, Jaroslav Hrabák, Pavel Havlín, Vladimír Pecha, Jan Janda, Josef Čížek, Kárych, Josef Pudil, František Žampach, občas i B. Plachý a K. Hes.
   V letech 1968-76 bylo ovšem výborné i mužstvo dorostu, které trénoval Ant. Tesař. V sezoně 1968-69 hrálo okresní přebor, v dalších letech už přebor krajský. V sezoně 1971-72 dokonce bojovali s Baníkem Příbram o postup.
   Tehdejší dorostenci: Mrkva, Havlín, Sirotek, Krotil, Macháček, Linhart, Soukup, Čížek, Pešta, Kadleček, Žampach, Herma, Pudil, Částka, Kodet, Štěpánek, Květ, Jiráček a další.
   Výbor oddílu v tomto období : Václav Bareš - předseda na konci 60 let, Josef Andrle - předseda 1971-83, místopředseda a ved. A mužstva Mir. Dvořák, jednatel Jiří Vladyka, hospodář Bohumil Bursík, trenéři Jiří Chvátal 1960-69, Bohumil Lískovec 1969-71, Stanislav Bláha 1971-73 a Jiří Vladyka 1973-83.


1970 - proti Dukle Mělník. Zadní řada zleva: Vladyka, M. Dvořák, Hroník, Janda, Jindrák, Hrabák, Vl. Dvořák, Pecha, Herma.
Klečící: Fr. Pechač, Hes, Plachý, Krotil, Kutil, M. Stejskal. V civilu zleva: Chvátal, Bareš, Andrle, Karda,  trenér Lískovec


1973 - zadní řada zleva: Vladyka, M. Dvořák, Chaloupek, Jindrák, Kárych. Uprostřed: Havlín, M. Pechač, Felt, F. Pechač, Hroník.
Klečící: Pecha, Vl. Dvořák, Krotil, ?, Herma, Čanda. V civilu zleva: Dvořák sen., Hrabák, Berka, trenér Bláha, Hes, Bursík, Andrle

1979 - v Milevsku. Zadní řada zleva: Vladyka, M. Dvořák, Jindrák, F. Pechač, Pecha, Herma. Klečící: Havlín, Žampach, Chaloupek, Pešta, Čížek, Pudil

                                                      
                                                    Pavel Chaloupek a Jiří Herma                                                 Pavel Jindrák, František Hroník a Miroslav Pechač

                                                       
                                                    Vladimír Pecha, Jiří Vladyka a Jiří Herma                                Jiří Vladyka


1982-1983 - mužstvo žáků s vedoucími F. Klápou, P. Vladykou a K. Mrázkem


1983 - zadní řada zleva: Vladyka, Chaloupek, M. Pechač, Jindrák, Hroník, Havlín, Žák. Klečící: M. Dvořák, Čížek, Pudil, J. Dvořák, Žampach, Pecha, Herma.  
V civilu zleva: Dvořák sen., Hrabák, řidič Sasina, Vl. Dvořák

   Nejvýraznější postavou oddílu v tomto období byl nesporně Jiří Vladyka. Byl kapitánem mužstva, patřil k nejlepším hráčům a střelcům. V r. 1983 ukončil hráčskou karieru po neuvěřitelných 25 letech reprezentace Sedlčan. Tím ovšem s hokejem neskončil - další řadu let byl jednatelem a trenérem a zastupoval oddíl v okresních orgánech. Dočkal se i vybudování umělé ledové plochy, nedožil se však již dokončení výstavby kryté haly. Na čestném místě v ní je jako připomínka na tuto legendu sedlčanského hokeje vyvěšen dres s číslem 14.


Jiří Vladyka

Krize (1983-1986)
   Rok 1983 byl pro sedlčanský hokej rokem jubilejním. Od založení oddílu uplynulo 50 let. Bohužel, namísto oslav, právě v tomto roce po čtrnáctiletém úspěšném působení v krajském přeboru naše A mužstvo tuto soutěž opustilo. Důvodů sestupu bylo více, ale zřejmě hlavní byl ten, že hráčský kádr zestárl a dorost, který už od r.1979 nehrál žádnou soutěž, nebyl na takové úrovni, aby doplňování A mužstva z jeho řad odpovídalo potřebám krajského přeboru. Také doprava a pronájmy na umělém ledě byly věci, které neúnosně prodražovaly účast v této soutěži.
   Funkcionářský kádr se zúžil jen na několik nejvytrvalejších a nestačil zajišťovat všechny potřebné organizační věci. Tehdy někteří hráči zanechali sportovní činnosti, jiní postupně přestupovali do jiných oddílů a oslabené mužstvo hrálo jen okresní přebor. V období 1983-85 jej sice ještě dokázalo vyhrát, ale krize se dále prohloubila natolik, že v letech 1985-86 mužstvo A přestalo fakticky existovat. To se v celé hokejové minulosti (snad jen s výjimkou válečného období po vystěhování Sedlčan) nestalo.
   Čest oddílu v té době zachraňovalo jen mužstvo žáků, které po trenérech Pavlu Vladykovi, Františku Klápovi a Karlu Mrázkovi převzal v r. 1982 Zdeněk Bouma. Od r. 1983 k mužstvu přišel další trenér František Pechač a až do r. 1987 bylo toto mužstvo jediným celkem, který zastupoval Sedlčany v hokejových soutěžích.
   Reprezentanti - žáci v tomto období: M. Štunda, V. Procházka, P. Mošanský, R. Šťovíček, J. Kolář, P. Liška, J. Němec, Z. Marek, J. Šimek, R. Cihelka, M. Bouma, K. Pospíšil, R. Pechač, J. Štefan, J. Chlasták, P. Vacek, P. Hlaváček, F. Pilík, P. Janouch, M. Šerák, V. Paroubek, P. Šach, R. Pešek, M. Linhart, L. Mrázek, Č. Sosnovec, J. Pechač, M. Dvořák, A. Dvořák, J. Podlipský, J. Hejna, E. Hofman a R. Chwastek.


1986-87 - žáci. Zadní řada zleva: Balínek, Pešek, Podlipský, Procházka, Pechač, Cihelka, Huska.
Klečící: Němec, Kadeřábek, Pilík, Paroubek, Bouma, uprostřed brankář Hofman. V civilu zleva: Zd. Bouma, řidič Sasina, Fr. Pechač

Oživení (1986-1993)
   Výše uvedení žáci se svými trenéry položili základy pro vytvoření dobrého dorosteneckého mužstva a bylo patrné, že nejtěžší etapa života oddílu byla překonána. K překonání krize určitě přispěla také skutečnost, že i někteří další lidé se nechtěli smířit s úpadkem hokeje v Sedlčanech. V této souvisloti je nutno zmínit především dvě jména - Josef Matoušek a František Pechač. Především jejich zásluhou v r. 1986 došlo k obnovení činnosti oddílu v čele s novým předsedou Jaroslavem Rebcem. Ještě v témže roce bylo díky spolupráci oddílu, mateřské TJ Tatran a sedlčanských podniků (zejm. STROSu a BIOSu) zrekonstruováno hokejové hřiště, které bylo v naprosto dezolátním stavu a nepoužitelné. Plocha byla zvětšena na 60x30m, byly vybudovány nové mantinely a zrekonstruováno el. osvětlení. Téměř veškerou práci provedli sami členové oddílu brigádnicky.
   Od r. 1987 začala trénovat a hrát všechna mužstva - žáci, dorostenci i muži. Mužstvo A pod vedením Jiřího Vladyky a Pavla Chaloupka, kteří již zanechali hráčské činnosti, v okresním přeboru v sezoně 1987-88 zvítězilo a  i v dalších letech tuto soutěž hrálo na popředí tabulky. Mužstvo dorostu pod vedením Františka Pechače, Zdeňka Boumy a Vladimíra Dvořáka hrálo rovněž okresní přebor, v letech 1990-93 dokonce soutěž vyhrálo. Mužstvo žáků hájilo barvy Sedlčan pod vedením Františka Kadlečka a Jaroslava Rebce, později Vladimíra Bosáka a Davida Myslikovjana v meziokresním přeboru okresů Příbram a Beroun.
   K překonání letité krize přispěli, kromě již jmenovaných, zejména J. Andrle, Vl. Dvořák,  P. Jindrák, V. Skalický, Vl. Pecha, J. Herma, J. Hrabák a téměř všichni bývalí funkcionáři a hráči oddílu. Každý z nich tak svým dílem přispěl k znovuobnovení činnosti oddílu a k jeho stabilizaci.
   V uvedeném období vedli oddíl předsedové: 1986-1988 Jaroslav Rebec, 1988-1991 Pavel Jindrák, od r. 1991 František Kadleček (do jara r. 2007!).


1990 - žáci v Příbrami


1991 - A mužstvo v Příbrami. Zadní řada zleva: Mrázek, J. Vladyka jun., Mošanský, Pechač, Jindrák, Pospíšil, Tůma, Svoboda, J. Pudil.
Klečící: R. Pudil, Šach, Štůla, Janouch, Chwastek, M. Dvořák, J. Dvořák. V civilu zleva: Chaloupek, Kadleček, J. Vladyka sen., Andrle


1992 - žáci v Milevsku

Období let 1993-2003
   V r. 1993 slavil sedlčanský hokej 60 let svého trvání. Dne 11. prosince 1993 se ve společenském sále kulturního domu J. Suka konala slavnostní konference, na níž se sešli bývalí i současní funkcionáři a hráči. K tomuto výročí byla vydána i samostatná publikace Jiřího Chvátala "60 let hokeje v Sedlčanech".
   Ve zmíněném období hrálo A mužstvo převážně okresní přebor. Výjimkou byla léta 1995-97, kdy bylo účastníkem přeboru krajského. Dorost hrál celé toto období meziokresní přebor okresů Příbram, Beroun a Rakovník. Žáci i nadále hráli meziokresní přebor okresů Příbram a Beroun.
   Činnost oddílu velmi ztěžovaly především hokeji nepříznivé zimy. Pokud už začalo mrznout, muselo se několik dní vyčkat na promrznutí antukového povrchu plochy tak, aby se nastříkaná voda nevsakovala a mohl se připravit led. Někdy mrazivé počasí vydrželo pár dní a led se stihl udělat a bylo možno alespoň krátce zatrénovat, většinou však mrazy povolily po několika dnech a led nebylo možno připravit nebo odplaval.
   V celém tomto období byly dobré podmínky pro přípravu přírodního kluziště jen v sezoně 1994-95 a to byl také poslední rok, kdy se v Sedlčanech hrálo. Veškeré treninky a zápasy se tedy musely hrát na umělém ledě a naším "domácím" hřištěm tak byla hala v Příbrami. To mělo za následek vysoké náklady na činnost oddílu a náročnější byla i organizátorská práce. Právě v tomto období se již naplno projevovalo, jak citelně v Sedlčanech chybí umělá ledová plocha.
   Bylo obdivuhodné, že i za těchto velmi nepříznivých podmínek se dařilo zajišťovat činnost tří hokejových mužstev. Je nesporné, že za jejím udržení v tomto období stál především oddílový předseda a trenér (někdy i všech tří mužstev) František Kadleček.


1993 - dorost v Příbrami

 
1996 - krajský přebor. Zadní řada zleva: Hanáček, Grin, Pospíšil, Vančura, J. Vladyka jun., Janouch, Vl. Hanáček, Duchoslav, Kučera, Pašek, Dvořák.
Klečící: Beneš, Chwastek, Pohořálek, Hájek, Polák, Hotový. V civilu zleva: trenér Chaloupek , vedoucí mužstva J. Vladyka sen., kustod Vašák, předseda oddílu Kadleček


1998 - žáci v Hořovicích. Zadní řada zleva: J. Kadleček, J. Šťastný, P. Šťastný, Breník, Bosák, Dolenský. Klečící: Mlejnek, Vančura, P. Bosák, Ségl, Žaloudek, Kadeřábek, Myslikovjan jun. Uprostřed: brankáři Otradovec, Marešovský. V civilu zleva: vedoucí Bosák, trenér Kadleček, druhý vedoucí Myslikovjan


1998 - dorost v Hořovicích. Zadní řada zleva: Podzimek, Jindra, Chlasták, Batelka, Čejda, Vančura. Uprostřed: Otradovec, Jiráček, Nápravník

2002 - žáci v Hořovicích. Zadní řada zleva: Rozvoral, J. Čejda, Pína, Kadeřábek, Musil, Lišman.
Klečící: Kirjejev, Humňal, K. Vančura, P.Čejda, Eisenreich, Hron, L. Vančura. V civilu: vedoucí Vančura
 

2002 - dorost v Hořovicích. Zadní řada zleva: Moulík, J. Vančura, Pudil, Kadeřábek, Kožmín, Hamberger.
Klečící: Eisenreich, K. Vančura, Šťastný, Sedláček, Mysllikovjan. V civilu zleva: vedoucí Pudil, trenér Vančura

Umělá ledová plocha a krytý stadion (2004-2007)
   Mít v Sedlčanech stadion s umělou ledovou plochou bylo snem a přáním mnoha hokejových generací. Zvlášť se o tom hovořilo na konci 70. a v počátcích 80. let, kdy sedlčanští hokejisté úspěšně bojovali v krajském přeboru. Již tehdy skoro všichni jejich soupeři hráli na vlastních stadionech s umělým ledem nebo alespoň měli možnost využívat hřiště v blízkém okolí. Umělá kluziště už byla v Příbrami, Milevsku, Benešově a od r. 1986 také v Dobříši.
   Po mnohaletém snažení a úsilí se podařilo tento sen přeměnit ve skutečnost a v r. 2003 začaly práce na výstavbě. Celá akce za téměř 50 mil. Kč probíhala ve dvou etapách. První etapa byla ukončena na podzim 2004 a dne 6. listopadu slavnostně zahájili  starosta města ing. Jiří Burian s nově jmenovaným vedoucím stadionu Františkem Kadlečkem provoz na otevřeném kluzišti s umělým ledem.


2004 - umělá ledová plocha 

   Poprvé v Sedlčanech bylo "ledu dost". Provoz stadionu ovšem znamená vysokou režii. "Na stole" se objevil úkol v Sedlčanech dosud  nepoznaný  - zajistit program s určitým efektem ekonomickým.
   Proto byl hned pro první sezonu 2004-5 zorganizován na ryze komerční bázi 1. ročník turnaje pro rekreační hokejisty pod názvem "O pohár vedoucího stadionu". Nebylo to sice nic objevného, vždyť takový turnaj měl dlouholetou tradici např. v Benešově a proto bylo velkou neznámou, zda bude o takovou akci vůbec nějaký zájem. Přes počáteční obavy se jej zúčastnilo 10 mužstev, což byl pro začátek docela úspěch, turnaj byl hodnocen dobře a ohlasy nasvědčovaly tomu, že o něj bude zájem i v dalších letech. To se v plné míře potvrdilo, záštitu nad ním převzal starosta města a turnaj se postupně stal z ekonomického hlediska nejvýznamnějším "zákazníkem" zimního stadionu.



2005 - Kačeři a Kačenky na POHÁRovém utkání


   Fungování samotného oddílu LH se tedy mohlo teoreticky rozjet v plné šíři nejmenšími počínaje až po mužstvo mužů. V praxi to ovšem pravda nebyla, protože v důsledku celkově nepříznivých podmínek v minulých letech mužstva mládeže prakticky neexistovala. V sezoně 2004-05 tedy hrála okresní přebor jen dvě mužstva mužů.
   Oddílová sezona 2005-06 proběhla v obdobném duchu jako předešlá s tím rozdílem, že okresní přebor hrálo jen A mužstvo a meziokresní přebor nově vzniklé mužstvo žáků.
   Druhá etapa výstavby stadionu (původně ovšem mělo jít jen o zastřešení a oplášťování plochy) byla "na spadnutí" a tak pro sezonu 2006-07 bylo mužstvo A přihlášeno do krajského přeboru mužů (kvalitativně druhá soutěž kraje).
   Na jaře 2006 však dostal zimní stadion nečekaný přírodní dárek. Potok Mastník se prudce rozvodnil a celý areál byl zaplaven do výše cca 0,5m. Nejhůře samozřejmě dopadly zděné stavby - jak budova technologie, tak stará původní budova a co bylo ještě horší, byl poškozen podzemní kanál s rozvody chladícího media a další technologická zařízení.


2006 - povodeň

   Teprve po opravení povodňových škod mohla být zahájena druhá etapa výstavby, čili montáž konstrukce opláštění a zastřešení stadionu. Ukázalo se však,  že dokončení prací před začátkem zimní sezony není reálné. Stadion tak byl pro sezonu 2006-07 vyřazen z provozu a práce na jeho zastřešení pokračovaly i přes zimu.

19.12.2006 - první 11 tunový střešní díl

postupná montáž hlavní tribuny

   Mužstvo A tedy ve vstupním roce v krajské soutěži doma umělý led nemělo a svá "domácí" utkání muselo hrát v Příbrami. Výsledkově pak v plné míře zaplatilo nováčkovskou daň a v soutěži skončilo poslední. Pozitivem však bylo získání určitých zkušeností ve vyšší než okresní soutěži a to nebylo málo.


na Dobříši

   Na jaře r. 2007 oznámil ukončení činnosti doposud nejdéle sloužící předseda František Kadleček (od r. 1991). Byl založen nový oddílový výbor v čele s předsedou Milošem Vančurou, v němž měla zastoupení všechna nově se zakládající mužstva od přípravky, přes mladší a starší žáky po A mužstvo. Teprve v této době bylo možno provést masivnější nábor zejména mezi nejmenšími. Byla sestavena a do krajských soutěží přihlášena kromě A mužstva také alespoň mužstva mladších a starších žáků. Bohužel věkový deficit z minulých let neumožnil sestavení mužstva dorostu. Výbor oddílu usilovně pracoval na vytvoření podmínek pro činnost ve všech věkových kategoriích a postupně se tak oddílový život rozbíhal v celé šíři s maximálním důrazem na práci s dětmi.
   Na stadionu byly dokončovány práce na zastřešení a opláštění. V dalším průběhu roku se podařilo zejména úsilím starosty města zajistit dodatečné finanční prostředky, umožňující navíc oproti původním záměrům dobudovat také tribuny, šatny a další vnitřní vybavení, tzn. "v jednom zátahu" dobudovat prakticky kompletní halu. To bylo velmi prozíravé rozhodnutí, protože si lze jen stěží představit, jak by vypadal zastřešený stadion s umělou ledovou plochou, ale neupraveným přírodním terénem uvnitř. Nastala však bitva o čas. Dodání panelů pro velkou tribunu v potřebných lhůtách se zdálo být nesplnitelné. Navíc si její výstavba vyžadovala demontáž oplášťování části haly pro vjezd těžké techniky s panely mimo hrací plochu, jednotlivé segmenty hlavní tribuny se musely budovat postupně a čas neúprosně plynul.
   Cíl byl jasný - i s kompletním vnitřním vybavením zprovoznit krytý stadion před sezonou 2007-08. Postup prací vyžadoval koordinaci v jednotkách dnů. Nakonec se vše podařilo dokončit včas a 13. říjen 2007 se stal pro Sedlčany velkou sportovní událostí.


13.10.2007 - starosta města ing. Jiří Burian v přítomnosti senátora ing. J. Volného a vedoucího stadionu Fr. Kadlečka slavnostně zahajuje provoz v novém krytém stadionu


krytý zimní stadion

    Jeho otevření bylo tou nejlepší oslavou 75. výročí ledního hokeje v Sedlčanech a zároveň 100. výročí ledního hokeje v naší vlasti. Sedlčany se tak staly vyhledávaným centrem hokejového života v širokém regionu.
   Na vybudování tohoto důstojného ledového stánku má jistě zásluhu mnoho a mnoho lidí. Náleží jim poděkování všech, kteří jej využívají i všech, kteří jej využívat budou. Největší zásluha za rychlost a komplexnost výstavby však bezesporu patří starostovi města ing. Jiřímu Burianovi.

   S dostatkem umělého ledu v r. 2004 dostal sedlčanský hokej novou dimenzi. Doposud se místní hokej odehrával po linii hokeje výkonnostního, reprezentovaného oddílem LH TJ Tatran. Nově přibyla i linie hokeje rekreačního v režii samotného zimního stadionu.
   

Tatran konečně pod domácí střechou (2007-2014)

Tady asi něco chybí

 

 

 


© Jaroslav Rebec

pozn. autora:
Tento informační web stadionu je prioritně určen pro jeho komerční činnost. V průběhu času došlo z různých důvodů k jeho několika obměnám, což mělo bohužel za následek nenávratnou ztrátu některých původních informací a obrázků z hokejového života Sedlčan té doby. Současná webová verze běží od r. 2013 a kromě informací o samotném stadionu počínaje sezonou 2015-2016 nabízí prostor i hokejovému oddílu TJ Tatran, takže příznivci sedlčanského hokeje najdou všechny informace jak ke stadionu, tak  k hokejovému oddílu TJ Tatran na jedné webové adrese.